Psal se rok
2009 a Já, úspěšně složila maturitní zkoušku. Její výsledek přesáhl veškerá má
očekávání a tak sem se vydala studovat na vysokou školu, na kterou sem původně
ani jít nechtěla. Jen díky nátlakům a přemlouvání mých blízkých sem si tedy
před maturitou protestně podala pouze jednu přihlášku. Díky vynikajícímu
výsledku u maturity jsem splnila požadovaný průměr pro přijetí a nemusela
jsem tedy dělat přijímačky. Což bylo potěšující, že alespoň prozatím mi ta
maturita alespoň k něčemu prospěšnému je.
Studium na vejšce
rozhodně neprobíhá tak úžasně a nezapomenutelně jako v amerických teenagerských
filmech s Lindsay Lohan. Oproti filmům se spíše jedná o tvrdou dřinu,
bezesné noci, ale zároveň i o zábavu, když narazíte na partu skvělých lidí, což
se mi myslím podařilo.
Člověk sotva
vkročil na univerzitu a ty tři roky bakalářského studia strašně rychle
uplynuly. Po úspěšném složení státnic jsem si řekla: Proč ještě nezkusit
magisterské studium? Vrhla jsem se do toho po hlavě. Zvolila jsem jinou fakultu než pro bakalářské
studium, potkala další úžasně lidi, možná ještě úžasnější než ty, které jsem
potkala na bakaláři. Než se člověk nadál další dva roky byly fuč a mě nezbývalo
nic jiného než si připustit, že státnicemi celých pět let studia na vejšce
skončí a tentokrát budu muset skočit do života rovnýma nohama.
Ruku na srdce
asi jako většina studentů jsem si při denním studiu ještě přivydělávala na
různých brigádách, tvrdě pracovala a tak jsem si říkala, že vysokoškolské
vzdělání mi pomůže najít kvalitní práci, která vyváží těch pět let studia,
dřiny na seminářích a prolitého potu u zkoušek. Jenže opak byl pravdou- státnice byly úspěšně
složené ale práce nikde.
A o práci Vám více prozradím příště ;-)
Hezký večer
Všem přeje Inženýrka Tříbarevná ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat