Již během svého mládí (ano občas si ve svých 25 letech přijdu stará) jsem
byla pracovitá, což by tehdy na první pohled u mě řekl jen málokdo :-D Mou
první prací nejspíše bylo psaní domácích úkolů z angličtiny a češtiny za drobné
finanční či naturální úplatky již na základce. Z těch vážnějších počátečních jobů by se dalo jmenovat
například rozdávání místního deníku na veřejných akcích. Naší výplatou tehdy
byla igelitová taška obsahující nějaká dvd, cd a reklamní předměty. Dneska by si nad tím každý odfrkl, ale pro nás to tenkrát
bylo bombastické :-)
Za první dospěláckou
práci považuji letní brigádu ve zdejší fabrice na automobilové součástky. Té
jsem se zúčastnila v 16 letech a dodnes mám doma knihovnu, kterou jsem si
za první výplatu z této brigády pořídila. Jednalo se o lehkou manuální práci,
do které jsem byla tenkrát tak zapálená, až mě musely spolupracovnice (o dost
starší ročníky než tehdy já) krotit, abych jim nestrhla normy. No co si budeme
vykládat, byl to klasický dámský kurník :-D Dnes na to ráda vzpomínám s
úsměvem.
Během střední jsem se
zabývala hlídáním dětí. Nebo spíš kamarádce mé mámy se narodila dvojčata, a
jelikož potřebovala občas chodit na skok do práce, musel je někdo pohlídat. A
tak mi práce spadla skoro sama do klína. Byly to skvělé a zároveň poučné tři
roky než dvojčata vyrostla a začala chodit do školky.
Po dvojčatech následovala sedmiletá brigáda v restauraci. Ta mě
naučila alespoň vařit :-D Kdybych kdysi možná tušila, že vaření by pro mě bylo
to pravé, i když dávám raději přednost pečení sladkého, nejspíš bych si vybrala
jiný obor působení, než je ten který jsem vystudovala – zemědělství.

(vlastní foto)
Nerovnoměrně rozvržený studijní plán mě donutil ještě k tomu věnovat
se roznosu tiskovin. Mezi námi je to pakárna, za každého počasí donutit se
zvednou zadek ze židle a jít. Ale dá se na to zvyknout a má to i pár
neodmyslitelných plusů. Například pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu,
potkávání místních obyvatel se psi a v létě se můžete
i opálit ;-)
Možná by se sem dala zahrnout i snaha zbohatnout pomocí stíracích losů :-D,
ale žádný vyšší obnos se zatím neodkryl. Kdoví třeba to jednoho dne nečekaně
přijde, vždyť naděje přeci umírá poslední ;-)
Po dokončení studia na vejšce bylo zapotřebí hodit minulost a tím pádem i brigády za hlavu a najít si perspektivní práci, která by mě uživila a nastartovala tak další etapu mého života. Tato myšlenka je občas pro
absolventa vysoké školy s minimální praxí spíše nedosažitelná, ale nesmíme se
vzdávat, vlastní budoucnost bychom měli pevně držet ve svých rukou. Tedy poučme
se z minulosti, žijme přítomností a budoucnost si nás najde.
Hezký
večer a brzy nashledanou
Přeje
Vaše Inženýrka Tříbarevná ;-)
Již během svého mládí (ano občas si ve svých 25 letech přijdu stará) jsem byla pracovitá, což by tehdy na první pohled u mě řekl jen málokdo :-D Mou první prací nejspíše bylo psaní domácích úkolů z angličtiny a češtiny za drobné finanční či naturální úplatky již na základce. Z těch vážnějších počátečních jobů by se dalo jmenovat například rozdávání místního deníku na veřejných akcích. Naší výplatou tehdy byla igelitová taška obsahující nějaká dvd, cd a reklamní předměty. Dneska by si nad tím každý odfrkl, ale pro nás to tenkrát bylo bombastické :-)
Za první dospěláckou
práci považuji letní brigádu ve zdejší fabrice na automobilové součástky. Té
jsem se zúčastnila v 16 letech a dodnes mám doma knihovnu, kterou jsem si
za první výplatu z této brigády pořídila. Jednalo se o lehkou manuální práci,
do které jsem byla tenkrát tak zapálená, až mě musely spolupracovnice (o dost
starší ročníky než tehdy já) krotit, abych jim nestrhla normy. No co si budeme
vykládat, byl to klasický dámský kurník :-D Dnes na to ráda vzpomínám s
úsměvem.
Během střední jsem se
zabývala hlídáním dětí. Nebo spíš kamarádce mé mámy se narodila dvojčata, a
jelikož potřebovala občas chodit na skok do práce, musel je někdo pohlídat. A
tak mi práce spadla skoro sama do klína. Byly to skvělé a zároveň poučné tři
roky než dvojčata vyrostla a začala chodit do školky.
Po dvojčatech následovala sedmiletá brigáda v restauraci. Ta mě
naučila alespoň vařit :-D Kdybych kdysi možná tušila, že vaření by pro mě bylo
to pravé, i když dávám raději přednost pečení sladkého, nejspíš bych si vybrala
jiný obor působení, než je ten který jsem vystudovala – zemědělství.
![]() |
(vlastní foto) |
Nerovnoměrně rozvržený studijní plán mě donutil ještě k tomu věnovat
se roznosu tiskovin. Mezi námi je to pakárna, za každého počasí donutit se
zvednou zadek ze židle a jít. Ale dá se na to zvyknout a má to i pár
neodmyslitelných plusů. Například pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu,
potkávání místních obyvatel se psi a v létě se můžete
i opálit ;-)
Možná by se sem dala zahrnout i snaha zbohatnout pomocí stíracích losů :-D,
ale žádný vyšší obnos se zatím neodkryl. Kdoví třeba to jednoho dne nečekaně
přijde, vždyť naděje přeci umírá poslední ;-)
Po dokončení studia na vejšce bylo zapotřebí hodit minulost a tím pádem i brigády za hlavu a najít si perspektivní práci, která by mě uživila a nastartovala tak další etapu mého života. Tato myšlenka je občas pro
absolventa vysoké školy s minimální praxí spíše nedosažitelná, ale nesmíme se
vzdávat, vlastní budoucnost bychom měli pevně držet ve svých rukou. Tedy poučme
se z minulosti, žijme přítomností a budoucnost si nás najde.
Hezký
večer a brzy nashledanou
Přeje
Vaše Inženýrka Tříbarevná ;-)