Práce šlechtí

Již během svého mládí (ano občas si ve svých 25 letech přijdu stará) jsem byla pracovitá, což by tehdy na první pohled u mě řekl jen málokdo :-D Mou první prací nejspíše bylo psaní domácích úkolů z angličtiny a češtiny za drobné finanční či naturální úplatky již na základce. Z těch vážnějších počátečních jobů  by se dalo jmenovat například rozdávání místního deníku na veřejných akcích. Naší výplatou tehdy byla igelitová taška obsahující nějaká dvd, cd a reklamní předměty. Dneska by si nad tím každý odfrkl, ale pro nás to tenkrát bylo bombastické :-) 

Za první dospěláckou práci považuji letní brigádu ve zdejší fabrice na automobilové součástky. Té jsem se zúčastnila v  16 letech a dodnes mám doma knihovnu, kterou jsem si za první výplatu z této brigády pořídila. Jednalo se o lehkou manuální práci, do které jsem byla tenkrát tak zapálená, až mě musely spolupracovnice (o dost starší ročníky než tehdy já) krotit, abych jim nestrhla normy. No co si budeme vykládat, byl to klasický dámský kurník :-D Dnes na to ráda vzpomínám s úsměvem.

Během střední jsem se zabývala hlídáním dětí. Nebo spíš kamarádce mé mámy se narodila dvojčata, a jelikož potřebovala občas chodit na skok do práce, musel je někdo pohlídat. A tak mi práce spadla skoro sama do klína. Byly to skvělé a zároveň poučné tři roky než dvojčata vyrostla a začala chodit do školky.

 Po dvojčatech následovala sedmiletá brigáda v restauraci. Ta mě naučila alespoň vařit :-D Kdybych kdysi možná tušila, že vaření by pro mě bylo to pravé, i když dávám raději přednost pečení sladkého, nejspíš bych si vybrala jiný obor působení, než je ten který jsem vystudovala – zemědělství. 

(vlastní foto)

Nerovnoměrně rozvržený studijní plán mě donutil ještě k tomu věnovat se roznosu tiskovin. Mezi námi je to pakárna, za každého počasí donutit se zvednou zadek ze židle a jít. Ale dá se na to zvyknout a má to i pár neodmyslitelných plusů.  Například pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, potkávání místních obyvatel se psi a v létě se můžete i opálit ;-)

Možná by se sem dala zahrnout i snaha zbohatnout pomocí stíracích losů :-D, ale žádný vyšší obnos se zatím neodkryl. Kdoví třeba to jednoho dne nečekaně přijde, vždyť naděje přeci umírá poslední ;-)

Po dokončení studia na vejšce bylo zapotřebí hodit minulost a tím pádem i brigády za hlavu a najít si perspektivní práci, která by mě uživila a nastartovala tak další etapu mého života. Tato myšlenka je občas pro absolventa vysoké školy s minimální praxí spíše nedosažitelná, ale nesmíme se vzdávat, vlastní budoucnost bychom měli pevně držet ve svých rukou. Tedy poučme se z minulosti, žijme přítomností a budoucnost si nás najde. 

Hezký večer a brzy nashledanou

Přeje Vaše Inženýrka Tříbarevná ;-)

        

Jak se ze mě stala Inženýrka Tříbarevná

Psal se rok 2009 a Já, úspěšně složila maturitní zkoušku. Její výsledek přesáhl veškerá má očekávání a tak sem se vydala studovat na vysokou školu, na kterou sem původně ani jít nechtěla. Jen díky nátlakům a přemlouvání mých blízkých sem si tedy před maturitou protestně podala pouze jednu přihlášku. Díky vynikajícímu výsledku u maturity jsem splnila požadovaný průměr pro přijetí a nemusela jsem tedy dělat přijímačky. Což bylo potěšující, že alespoň prozatím mi ta maturita alespoň k něčemu prospěšnému je.

Studium na vejšce rozhodně neprobíhá tak úžasně a nezapomenutelně jako v amerických teenagerských filmech s Lindsay Lohan. Oproti filmům se spíše jedná o tvrdou dřinu, bezesné noci, ale zároveň i o zábavu, když narazíte na partu skvělých lidí, což se mi myslím podařilo.
Člověk sotva vkročil na univerzitu a ty tři roky bakalářského studia strašně rychle uplynuly. Po úspěšném složení státnic jsem si řekla: Proč ještě nezkusit magisterské studium? Vrhla jsem se do toho po hlavě. Zvolila jsem jinou fakultu než pro bakalářské studium, potkala další úžasně lidi, možná ještě úžasnější než ty, které jsem potkala na bakaláři. Než se člověk nadál další dva roky byly fuč a mě nezbývalo nic jiného než si připustit, že státnicemi celých pět let studia na vejšce skončí a tentokrát budu muset skočit do života rovnýma nohama.

Ruku na srdce asi jako většina studentů jsem si při denním studiu ještě přivydělávala na různých brigádách, tvrdě pracovala a tak jsem si říkala, že vysokoškolské vzdělání mi pomůže najít kvalitní práci, která vyváží těch pět let studia, dřiny na seminářích a prolitého potu u zkoušek.  Jenže opak byl pravdou- státnice byly úspěšně složené ale práce nikde.

A o práci Vám více prozradím příště ;-)

Hezký večer Všem přeje Inženýrka Tříbarevná  ;-)